Rezidence Casa T

Objevování městečka Zambujeira do Mar a blízkého okolí odhalilo mnoho hliněných domů nebo jejich ruin ideálních pro zkoumání lokálního způsobu stavění z dusané hlíny. Pobořené stěny s opadanou omítkou dovolily jednoduše nakouknout pod povrch. Místní technika zvaná "Taipa" se realizuje pomocí posuvného bednění, které se po vyplnění materiálem a vydusání po vrstvách posouvá z místa na místo, kde se plnění a dusání opakuje. Stěna se dusá po částech a kdyby nebyla schovaná pod omítkou, vypadala by jako sestavená z velkých hliněných bloků. Stěny provedené Taipou nebývají pohledové a tloušťka okolo 50 cm při obvyklé výšce 1 patra nekladou velké nároky na pevnost v tlaku či otěrovou odolnost povrchu. To umožňuje pracovat efektivně se zdroji dostupnými na místě staveniště. To vedlo k nepřekvapivému, ale zásadnímu zjištění, že se nabízí upravovat recepturu směsí společně s tvarováním a použitím hlíny dle dostupných zdrojů, aby bylo použití efektivní. Rezidence byla zajímavá i nároky na použití výhradně odpadních materiálů vyvržených oceánem nebo odložených lidmi. Upcyklovaný stůl kombinovaný s broušenou deskou z místní hlíny tak jen umocnil předchozí zkušenost, kdy dostupné zdroje velkou měrou definovaly tvar a finální podobu objektu a designér samotný plnil spíše roli šikovného kurátora.